Životní vize - vím, co chci 

Zeptejme se upřímně sebe sama: vím, co chci? Možná si hned odpovíme: samozřejmě. Ptejme se dál: tak co to tedy konkrétně je? A možná zde nastane dlouhá odmlka. Osm až devět z deseti tázaných neumí na tuto otázku odpovědět zcela jasně.

Co se stane, když nevíme, co chceme? Na první pohled nic, je to se životem slučitelné. Je však užitečné se podívat, jaký život pak žijeme. Nemít vlastní vizi a žít pak vizi někoho jiného, je jedna z nejsmutnějších věcí v životě.  Nemluvě o životě prosté jakékoliv vize.

Pokud si neumíme rady sami, je užitečné obrátit se o pomoc na zkušeného psychologa nebo kouče. Ten nám pomůže odpověď najít - v nás samotných uvnitř.  Nikdo na světě nemůže, neumí a neměl by se pokoušet definovat, co přesně je pro jiného člověka dobré mít v osobní životní vizi. Kdyby se o to někdo pokoušel, třeba i s dobrým úmyslem, neměli bychom mu to dovolit. Neměli bychom to dovolit sobě, aby se do naší životní vize dostaly ambice a tužby někoho jiného, ať už jsou sebezajímavější nebo sebevznešenější. Na to musí přijít každý sám. Pokud obsah životní vize není vlastní, dřív nebo později její naplňování povede k frustraci a snad i hněvu na osobu, která nám svoji vizi "vnutila". Naše definice nemusí být konečná, může to být definice živá, která se mění společně s námi, jako se měníme my v čase a jak osobnostně rosteme.

Když si svoji vizi definujeme, je potřeba hledat způsoby, jak své sny dosáhnout. I v hledání cest nám může psycholog či kouč pomoci. Znovu však nejde o diktát toho, co by člověk měl a neměl dělat. Jde o lepší pochopení sebe a toho, co člověk může a chce udělat pro své sny sám.

Tato cesta je skutečným dobrodružstvím a je velice těžko určit, co je zajímavější: jestli je to samotné její absolvování, nebo pak dosažení cíle. Nebo obojí.