Odpovědnost za své bytí

Je velice snadné říct: "Já za to nemohu, jsem obětí, okolnosti mi nepřejí, to je osud, nic s tím neudělám".

Je to opravdu tak? Řekla bych, že ať si odpovíme ano či ne, máme pravdu - pro nás samotné. Vyjádříme tak svůj postoj a ten dál ovlivní naše prozívání, myšlení a nakonec i skutky a tím jejich následky.

Je velice obtížné žít smysluplný život, který je poznamenám utrpením, ztrátou, neštěstím a bolestí či strachem. Smysluplný v tom, že tyto nepříznivé elementy nepustíme až tak daleko, aby podkopaly našeho ducha. Že vědomě a z hloubi duše umíme zaujmout takový postoj, který nám umožní pochopit sebe sama jako bytost neomezeně vitální a schopnou čelit nástrahám osudu a nepřízni životních okolností s klidem, pokorou a prožitkem smyslu.

Mnohdy se člověk dostane k podobným úvahám a prožitkům až v momentě, kdy ví, že umírá. Neříkám úmyslně, že je to pozdě. Proč ale nenabýt klidu, míru a smyslu v našem bytí již v období, kdy jsme plni síly a můžeme konat věci prospěšné pro sebe i ostatní?

Odpovědnost za své bytí máme ve svých rukou po celý život, i dnes.

Neumíme-li si ze začátku poradit sami, je užitečné vyhledat odbornou pomoc.