Strategické řízení v kontextu s osobními cíly

Strategické řízení v kontextu s osobními cíly

Tento nástroj se vzletným názvem - pokud se s moudrostí uchopí - slouží k prospěchu všech zúčastněných.

Je až zarážející, jak dovedou firmy fungovat a léta přežít navzdory tomu, že nikdy nedefinovaly svou vizi, misi, strategii a taktiku, neprovedly SWOT či PEST analýzu a nedefinovaly firemní hodnoty apod. Když se však podíváme lépe pod povrch, nalezneme intuitivní schopnost manažerů vše zmíněné obsáhnout, možná ne profesionálně, pro záměr či velikost firmy však dostatečně uspokojivě. Říkáme tomu "nevědomá vědomost".

Proč při ní však zůstat, proč se neposunout a nevyužít jednoduché efektivní a známé nástroje a dostat se do oblasti vědomé vědomosti?

Dnešní trh je tak dynamický, že tuto jeho stránku často už ani nevnímáme. Je to přirozená ochrana proti přetížení. Pořád však platí staré hodnoty a "pravdy" o tom, že je nezbytné vědět, kde je sever, protože pouze tehdy víme, zda fouká pro nás příznivý vítr (pokud se ovšem zmíněným směrem chceme vydat). Taky je užitečné rozumět svému okolí, poznat rizika a silné stránky a vědět, jak se ke svému "severu" přiblížit. Málokdy jsme tak soběstační, abychom to dokázali sami - proto je důležité umět kvalitně vybrat a namotivovat "členy expedice", kteří nás doprovodí, nebo - ještě lépe - budou chtít doprovázet. Taky bezpečně poznat, že jsme severu dosáhli - jinak půjdeme na jih. Rovněž, zda nám to už stačí - abychom se nestali otroky nekonečné cesty kolem země.

Vše zmíněné nám je vlastní, vnitřně to umíme, často však není čas se zastavit, nadechnout, ujasnit si, kam přesně toužíme jít a následně promyslet vše potřebné pro úspěch naší cesty.

Naše práce nám není pouze zdrojem obživy. Determinuje nás, vytváříme si v ní vztahy (kolegiální nebo přátelské), nastavuje nám zrcadlo, jsme nuceni se posouvat a osvojovat si nové kompetence. Když je nám práce koníčkem, pak ji jako práci ani nevnímáme. Ne každý má toto štěstí (I když si myslím, "že každý strůjcem svého štěstí jest", jak již Ovidius pravil.). I když nám práce není zcela koníčkem, alespoň naše osobní cíle (ty je potřeba ovšem znát) by měly být ve shodě s cíly pracovními a ty zase s cíly strategickými. Nemusí se plně ztotožňovat, být však ve shodě by měly. To, co chci v životě dokázat, ovlivňuje můj pracovní výkon. To, co v práci dělám, ovlivňuje můj život. To, co chci dokázat v práci, musí předcházet strategii, pokud ji tvořím. Existuje-li již ta, pak to, co dělám, musí na ni navazovat. Rovněž to, co dělám v souladu se strategií, nesmí být v rozporu s mým přesvědčením a osobními hodnotami. Pokud to, co dělám v práci, nenavazuje na strategii, nebo není v souladu s mými osobními pracovními cíly, nebo není v souladu s mými cíly privátními, nemá to šanci na dlouhodobý úspěch. Pokud jsou všechny složky v souladu, jsem osobně uspokojena, pracovně motivována a navíc má moje snažení směr, hlavu a patu a i výsledky, je-li strategie dobře postavena.

Nabízím svoje služby jako průvodce tímto nezbytným počátkem i zdánlivou spletí a s radostí i jako pozorovatel úspěchu na cestě samotné.