Má životní cesta

Celým mým kariérním životem se psychologie táhne jako rudá niť i když to po shlédnutí mých pracovních pozic na první pohled tak nevypadá. Delší dobu jsem totiž působila v korporátním byznysu.

Nejdřív jsem nepochybovala o tom, že budu veterinářkou. Svět zvířat byl (a stále je) pro mě absolutně přirozenou součástí mého života, touha mít vlastního pejska a koně byla jedna z nejsilnějších a rozumět zvířatům a zejména umět se od nich učit naprosto nezbytnou kompetencí.

Sny se mi vyplnili (první psí duší byla fenka Amerického stafordšírského teriéra a první koňskou duší Arabský hřebec) a i nyní nás v rodině svou láskou a "všudypřítomností" pronásledují kocour rasy Devon Rex, štěně Rhodéského ridgebacka a kocourek rasy Don Sphynx (seřazeno dle stáří, nebo lépe řečeno mládí).

V době, kdy bylo již očekáváno závazné rozhodnutí ohledně přihlášky na vysokou školu, stalo se něco rozhodujícího. Rodinný přítel si sáhl na život. Naštěstí neúspěšně. Projevil svou důvěru a svěřil se mně. Pomohla jsem (intuitivně a v té době zcela laicky), rodinný přítel si na život doposud již nesáhl, založil rodinu a je úspěšný (ovšem to díky svému talentu a schopnostem).

Tehdy jsem motivaci přehodnotila. Když se dá pomoci lidem i v tak mezní životní situaci, jakou je událost sáhnutí si na vlastní život - bude velice užitečné jít touhle cestou pomoci. Zvířata zůstala v mém srdci jako životní společníci a rozhodla jsem se pro studium psychologie. Absolvování s červeným diplomem s vyznamenáním bylo pro mě i mou rodinu velkou radostí :)

I když pocházím z lékařské rodiny, příčí se mi vzít do úst jakýkoli lék - zejména ten, který "léčí" symptomy a ne příčinu. Vyhovuje mi nebrat léky žádné.  Díky mé osobní filosofii i lékařskému přístupu mé matky k pacientům (celostnímu), bylo pro mě přirozené nahlížet na onemocnění "jinak". Za prvé z pohledu skutečné příčiny (pro zjednodušení zde míním lineární vztah příčiny a následku) a za druhé nahlížet na onemocnění v psychosomatickém kontextu. Jinými slovy dle mého mínění je naše fyzično neoddělitelně spjato s naší psyché (gr. duše) a spousta zdravotních obtíží má původ právě v ní.

Věřím, že jsou i další příčiny vzniku onemocnění, které mají rozměr duchovní.

V době mého studia proto mé kroky směřovaly mezi lékaře, kdy jsem měla možnost navštěvovat i jako "ne-lékař" homeopatickou školu. Tato zohledňuje naprosto odlišné principy ve vztahu k pacientovi v celém procesu, počínaje setkáním, diagnostikou a terapii konče.

Od mého povolání začínajícího psychologa mě dočasně "odloudilo" byznys prostředí, ve kterém jsem se ocitla trochu "náhodně"  a trochu díky ambicím zkusit co dokážu, kde mám hranice a jak to "ve velkém světě chodí" (pocházím z rodiny velmi úspěšné lékařky a velmi úspěšného reprezentačního trenéra, sama jsem mnoho let reprezentovala stát jako vrcholový sportovec - vysoké ambice a výkon mi tedy byly dány do vínku, což předurčuje ne velmi pohodlný život). Zpátky k byznysu: s humanitním vzděláním čelit výzvám, jako např. vytvoření prodejní strategie, cenové politiky, řetězce odběratelů, marketinkové strategie, dále akvizice, kontraktační veletrhy, optimalizace skladových zásob, řízení pohledávek, PR, vztahy se zákazníky a tak dále - zdálo se býti nad lidské síly. Ale nebylo, naopak toto období bylo pro mě obrovskou školou a životní zkušeností.

Najednou se mi od byznysu nechtělo ale ani vzdát se psychologie ne. Logickou kombinací obojího se jevilo HR (Human Resources), tedy oblast lidských zdrojů. Tak jsem se dostala do obrovského dynamického korporátního světa, do kanceláře s výhledem na hrad, k mezinárodní odpovědnosti, nesmírně zajímavým projektům, ještě zajímavějším lidem a kontaktům, příležitostem, ovšem i penězům, tahu na branku, workoholismu, k užívání pohodlí VIP manažerského programu, později k vládním projektům a nakonec do vedení společnosti jako HR manažer. To vše ve více firmách. Do toho osvěžující lektorské zkušenosti (koučing, strategie řízení firmy, řízení lidských zdrojů apod.), které byly mým koníčkem.

Úvahy o návratu k "čisté psychologii" se vracely v cyklech, z času na čas jsem byla oslovena se žádosti o pomoc.

A pak nastala významná změna. Na jednom z mých tréninků jsem v cvalu upadla ze "splašeného koně" a pro jistotu už nevstala. Udělala jsme dobře, protože jsem měla zlomenou páteř. To je příběh sám o sobě, zkrátím ho na: operaci (6 šróbů a 3 tyče), rekonvalenscenci, rehabilitaci, návrat do byznys prostředí a k zajímavým mezinárodním projektům - úspěšně avšak s obrovskou daní a bolestí srůstajících svalů a nervů. Takže jsem ubrzdila v životním tempu, naslouchala intuici a tělu, které ještě potřebovalo odpočinek a péči a rozhodla se věnovat pouze sobě. Absolvovala jsem finální operaci po dvou letech od úrazu (vyndání titanového fixátoru), rekonvalenscenci a uposlechla množství podnětů, impulsů, rad a doporučení ať se vrátím k "fachu" a založila jsem si vlastní psychologickou poradnu. Nyní jsem v původní kondici bývalého vrcholového sportovce.

Jsem vděčná období poznávání světa byznysu, lidí u nás i v zahraničí, cestování, stěhování, výkonu, světu diplomace, byznys "politiky", manažmentu, seřizování hodnot, nastavování budoucnosti, plánování, pružných reakcí, překonávání hranic a limitů. A zejména vděčna období plného lidí a jejich životů, do kterých mě pozvali. Poznání jejich osudů, které se nám proťaly, jejich duším, které mi poodhalili.

Za tuhle zkušenost jsem vděčna, za tuhle "výbavu", která mi zůstává a kterou mohu využít nyní, ve službě lidem. Jsem vděčna i za ten pád. Přinesl mi tolik dobra a přidané hodnoty, že to jinak nejde, jenom pokorně děkovat. Kromě jiného mě nasměroval zpátky k psychologii, k práci na sobě v jiném smyslu než doposud a k službě lidem, kteří pomoc potřebují a s důvěrou o ni požádají.

To je předběžně místo, kam jsem dospěla a jsem zde ráda.