Milton. H. Erickson

Tento neobyčejný psychoterapeut zanechal po sobě pozoruhodné dílo a terapeutický přístup, který je mi inspirací a jeho hypnoterapeutický přístup v kontextu jeho terapie taktéž. 

Milton H. Erickson (1901-1980) byl psychiatrem a psychologem. Od svých 17 let bojoval s poliomyelitidou, která ho na sklonku života připoutala na invalidní vozík. Je pořád velkou inspirací pro stoupence komunikační, strategické, systémové, systemické, narativní psychoterapie a moderní hypnoterapie.

Milton H. Erickson vystudoval universitu ve Wiskonsinu, titul lékaře a magistra psychologie získal současné ve všeobecné nemocnici  Colorado General Hospital. Absolvoval zvláštní školení v nemocnici pro duševně choré - Colorado Pchychopatic Hospital, pak nastoupil jako psychiatr bez atestace ves státní nemocnici Rhode Island State Hospital. Od roku 1930 pracoval v nemocnici Worcester State Hospital and Infirmary (Massachusets), kde se stal vedoucím psychiatrem ve výzkumu. V roce 1934 nastoupil do Eloise ve státě Michigan do funkce ředitele výzkumu a školení v oblasti psychiatrie (nemocnice Wayne County General Hospital and Infirmary).

Působil jako profesor psychiatrie na Wayne State University Colleage of Medicine. Krátce byl hostujícím profesorem na oddělení klinické psychologie na státní univerzitě Michigan v East Lansing.

V roce 1948 se usadil ve Phoenixu ve státě Arizona (zejména ze zdravotních důvodu) a otevřel si soukromou praxi. 

Byl členem The American Psychiatric Associaton, The American Psychological Association a členem mnoha společností lékařské hypnoterapie v Evropě, latinské Americe a v Asii.

Založil The American Society for Clinical Hypnosis, vedl ji a byl rovněž redaktorem odborného časopisu téže společnosti. 

Dokud mu to zdravotní situace umožňovala, cestoval a přednášel a školil po celých Spojených státech a v zahraničí.

(Zdroj: Jay Haley, Neobvyklá psychoterapie Miltona H. Ericksona, triton, 2003)

Líbí se mi, že Milton H. Erickson se hodně zaměřuje na bežné, přirozené procesy v lidském životě, taky dle toho, v jaké životní situaci nebo-li fázi se klient nachází. Něco jiné je významné pro mladou maminku, něco jiné pro člověka v důchodovém věku, něco jiné pro muže na vrcholu sil a něco zcela jiného pro člověka na prahu smrti. K tomu se osobně připájím a taky k individualitě každého člověka, která tudíž logicky vyžaduje vysoce individuální přístup. Co pomáhá jednomu člověku, nemusí pomáhat dalšímu.