Vlastní cesta, vlastní tempo, vlastní způsob

Žít vizi jiného člověka je jedna z nejsmutnějších věcí v životě. Uměním naslouchat vlastnímu vnitřnímu hlasu, žít v souladu s ním a tvořit a následovat svoji vlastní vizi, vytváříme zcela jinou dimenzi žití.

Často si myslíme, jak musíme být pohotoví, originální, rychlí. Umět reagovat hned, vědět pořád, co říct. Proč si nevzít SVŮJ ČAS na rozmyšlenou, proč nerespektovat SVOJE TEMPO? Není mnohem zralejší říct: "Dejte mi čas, chci si to dobře rozmyslet"? Nemluvě o tom, že už vůbec nemusíme reagovat či odpovídat na vše.