Psychická manipulace

Pod manipulativní komunikací si lze představit mnoho věcí. Hovořme tedy o takovém vymezení, kdy manipulující člověk "nutí" nebo "tlačí" manipulovaného k něčemu, co by sám nechtěl udělat, neudělal, nebo ho tlačí k pocitu, který je nepříjemný až destruktivní, nebo je to cokoliv v neprospěch manipulované osoby.

Jedním z prvních kroků úspěšné sebeobrany proti manipulaci v lidské komunikaci je schopnost ROZPOZNAT ji. Dá se to naučit stejně dobře, jak se dá dobře naučit manipulovat. Pak jsou na řadě "antitechniky". Manipulátor brzy zjistí, že "narazil". Jde to i s lehkostí a elegancí.

***

Není to ovšem takhle jednoduché... 

Nahoru uvedené "techniky" a "antitechniky" jsou myšleny spíš v prostředí obchodním, kdy se nám někdo snaží bez našeho aktivního zájmu něco prodat, snaží se nás donutit podepsat nějakou smlouvu, nebo z nás vymámit peníze nebo něco jiného. Obvykle pak použije pár osvědčených "technik". Ty je užitečné znát a pak je užitečné znát i zmíněné "antitechniky". Provede-li se to dobře, manipulátor stratí vítr z plachet, přinejhorším se zřejmě rozčílí. 

Žel manipulace je přítomna i v běžné lidské komunikaci, v rodinách, mezi partnery... a má obrovskou sílu. Zejména ve formě citového vydírání. Nebo dokonce vyhrožování. A to i v tak citlivé oblasti, jakou je výchova dětí. A na vlastních dětech nám obvykle velmi záleží. Nepochybujeme o své lásce k nim a často ani o způsobu vedení a výchovy.

Mnohokrát si manipulativní postupy v komunikaci ani neuvědomujeme. Protože jsme se to tak naučili. A neznáme jiný způsob, jak dosáhnout svůj zájem nebo cíl. A netýká se to jenom komunikace s dětmi. Člověk se lehce dostává například do emočně vyhrocené situace a neumí z ní ven jinak, než manipulací partnera. 

Při manipulaci, jak již bylo zmíněno, se buďto apeluje na cit viny (a někteří z nás jsou velmi náchylní k pocitu viny), nebo se vyvolává strach. Zejména u dítěte, které je na rodičích závislé, neumí se ještě o sebe samo postarat, nemá možnost z manipulujícího prostředí odejít. (Jestli neuděláš tohle, co já chci, tak: nebudu tě mít rád/nepůjdeš nikam celé prázdniny, dáme pryč tvého psa/...nebo: Styď se, tohle když řeknu tvým kamarádům... Nebo: Ještě slovo a spráskám tě tak, že tě vlastní matka nepozná... Nebo: jsi k ničemu, celou sezonu jsi nevyhrál jediný závod, už se ti nebudu věnovat, nemá to smysl...)

Ale děje se to i mezi dospělými a ti si taky často neumí s manipulaci poradit. Neumí ji poznat, ne pouze tehdy, kdy jsou "obětí" ale i v případě, kdy sami, i neúmyslně, manipulují. (Nebudu Ti vařit, protože ty neuklízíš... Nebo: Ty mě už nemáš rád, protože nechceš jít k moři...Nebo: Buďto já nebo Tvoje matka... Jestli mi nevyhovíš, odejdu od tebe...)

Umět rozlišit manipulaci neznamená umět ji rozlišit pouze tehdy, kdy je namířená proti nám. Ale i tehdy, když ji sami, i nevědomě, používáme. Nejsme bežně zvyklí na reflexi. Na uvažování o tom, jak to vlastně uvažujeme. "Zmapovat" si vlastní duševní prostor, úpřimně. Co si o sobě myslím, co si myslím o druhých a na základě čeho si vytvářím názor, postoj, zda si neutvářím předsudky, zda nepodléhám nějakým stereotypům, které nebyly podrobené vědomému "ověření". Když jsme schopni reflektovat sebe, máme příležitost nastavit komunikaci vůči sobě a pak i vůči jiným jinak. 

Jak tedy komunikovat, když nechceme manipulovat?

Opakem je komunikace partnerská. Zralá. Dá se komunikovat i tak, že se nezneužívá pocit viny, nezneužívá se zastrašování. Respektuji hranice jiných, což ovšem zřejmě předpokládá to, že respektuji hranice svoje. Jsem přirozeně sebevědomým člověkem, který respektuje svoji svobodu a tak respektuje i svobodu druhého člověka. Mám přirozené sebevědomí a tak svoji hranici si v klidu hájím a taky nepřekročím hranici druhého. S tím souvisí i to, že moje sebehodnota není závislá na tom, co si o mně myslí jiní. Nebo zda plním jejich očekávání. Neznamená to, že jsem "rebel bez příčiny". Jsem prostě v klidu a harmonii se sebou. Tehdy je těžší mě zmanipulovat. A za těchto okolností zřejmě nebudu mít ani potřebu já sám někoho jiného manipulovat. 

Pak se s námi lidi budou cítit lépe, budou cítit, že je neposudzujeme, že jim nasloucháme, že si uvědomujeme, že každý máme jinou "mentální mapu", že se zajímáme o tu jejich, že víme, že abychom si porozuměli, je potřeba si naslouchat a nevkladat do konverzce své vlastní interpretace, nýbrž se snažit pochopit ty partnerovy, ať je to kdokoliv. 

Je velice užitečné si uvědomit, co manipulace udělá s druhým člověkem. Procítit to a pak to jednoduše nedělat. Nedělat jiným to, co sami nechceme, aby se dělo nám. Mám zato, že to někde "v břiše" cítíme, chce-li nás někdo manipulovat. I když je partnerem v komunikaci zdatný manipulátor (a dělají se, žel, i specializované výcviky na toto téma - jak zmanipulovat, aniž by manipulovaný věděl, že je manipulován, na to existuje celá řada "technik"). Pořád máme prostor říct: tohle se mi vůbec nelíbí. Necítím se přitom dobře. Pojďme se bavit jinak. 

Nebo se pak s manipulátorem přestat bavit. Někdy žel i za cenu ztráty vztahu.