Jsme tím, jak o sobě přemýšlíme

Ohromnou úlevu přináší pouhé poznání, že ne věci samotné, nýbrž to, jak o nich přemýšlíme, vytváří naši realitu. Tedy i "pocit štěstí". I když se věci nezmění, náš pohled se může. A je to v našich rukách, zda se tak stane a kdy k tomu dojde, že se posuneme o kousek blíž k dobrému žití.

Pro úzké zaměření na to, co se nám kdy nezdařilo, zapomínáme na to, co se nám kdy povedlo, v čem jsme jedineční a za co můžeme být na sebe hrdí. Pak to, na co myslíme spíš a častěji, formuje naše smýšlení o nás samotných. Máme na výběr. (Třeba by pro začátek "stačilo" k těm kritickým myšlenkám pouze přijmout spravedlivě i ty oceňující.)

Když zasadíme semínko do úrodné, vlhké země, dokážeme trpělivě čekat, než vzejde se sluncem, bez tísnivých pochyb a bez toho, že bychom se v ní pořád vrtali, zda-li se už něco děje. Taky semínko pravidelně zalijeme, nepadá-li právě déšť z nebe. 
Když zasadíme semínko změny do naší duše, jde o totéž.