Ben z Viničných Šumic

„Minivlk“ Ben je členem rodiny, jenž se přidal, aniž bychom to plánovali. Poté, co jsme v roce 2011 koupili pozemek, ani nebylo jiného řešení, protože Ben přišel o svého starého pána a s prodejem mu hrozilo utracení.

Na svém dvorku mu bylo s péčí o jídlo a vodu umožněno dožít svá léta s předpokladem, že se již brzy odebere za svým pánem. Tehdy mu bylo již 15 let a na dvorku trávil již půl roku. Sám. Statečné srdce, veselá mysl a tvrdá hlava mu pořád stály v cestě odejít smutkem za svým pánem. Tak nám samozřejmě zůstal.

Dostal svých 300 metrů čtverečních, zateplenou boudu s předsíní a ložnicí a ty nejkvalitnější granulky pro seniory jeho vzrůstu. Po jednorázovém vyjasnění, kdo je nyní vůdce smečky a kdo ne, se upravily i vztahy a Benovi se záhy vylepšil zdravotní stav, již tak neuvěřitelně vynikající. S přehledem nás doprovází i přes 20 kilometrů na procházkách v lesích, dlouhonohému ridgebackovi Coralovi sice nestačí v běhu na horizont co do rychlosti, no vše doběhne vytrvalostí.

Miluje děti a pořád vyhledává starší lidi, s kterými se cítí obzvláště dobře. Není divu, jeho pánečci ho milovali a rozmazlovali jako malé dítě. Již se nevrhá zběsile na jídlo, ani samou láskou na lidské obličeje, neštěká od rozbřesku do klekání, zklidnil se, no pořád je ho všude veselý kopec. Jednu věc může dělat pořád – mazlit se a mazlit se.  A taky žvýkat psí pamlsky, je třeba dodat.

Tím, že Ben nebyl nikdy důsledně veden k poslušnosti, je nyní potřeba se s ním spíš domluvit, motivovat ho a nechat popřemýšlet, je pár věcí, které respektovat musí, avšak je mnoho věcí, kde je řešení spíš barevné, než černobílé :) a tak je to správně, myslím :)

Náš Ben