Životní úklid

Životní úklid

Určitě i vy doma jednou za čas projdete oblečení, vytřídíte nepotřebné dokumenty, vyhodíte pár zbytečných hrníčků z kredence. Ale nejen váš byt, i vaše duše občas potřebuje uklidit!

Také se tak těšíte na jaro? I když mrazy nás letos netrápily, jaro je přece jen jaro. Přinese s sebou svěží vzduch, vítr, pořádné sluníčko, delší dny, chuť do práce nebo do změn. To je vůbec oblíbená jarní činnost, takové změny. Slibujeme si jarní detox (více se o něm dočtete na str. xx-xx), hubnutí, že si najdeme lepšího chlapa nebo práci, ušetříme na dovolenou, budeme se více starat o své zdraví… a víte co? Je to skvělý nápad. Udělat si takový malý jarní úklid v duši a trochu si zabilancovat. A v čem všem? Odborníci z řad psychologů a koučů vymezují tyto základní oblasti, v nichž potřebujeme, aby to fungovalo a my mohli být všichni šťastní: je to práce, zdraví, vztahy a peníze. A to vůbec nezní špatně, co říkáte? Mít dobrou práci, být fit, kolem sebe mít samé skvělé lidi a netrápit se nedostatkem financí… To je vlastně sen. A i vy se mu letos na jaře můžete přiblížit. My vám v tom spolu s Mgr. Katarínou Bradáč, brněnskou psycholožkou a koučkou (www.katarinabradac.cz), rádi pomůžeme!

1. Zdraví

Když někomu přejete k narozeninám či svátku, přejete mu hlavně hodně zdraví. Pochopitelně. Jste-li zdravá, můžete cokoliv – když budete chtít a dáte do svých snů a plánů dost energie. Můžete hledat lepší práci, najít si lepšího chlapa, cestovat, poznávat, prostě spokojeně žít. Proto je tak důležité se o své zdraví starat. A vy si teď pojďte sáhnout do svědomí:

Jíte zdravě, rozumně, pravidelně?

Hýbete se, sportujete?

Relaxujete, když je to potřeba?

Jakkoliv jsou to tak trochu už klišé, přesně na těchto třech pilířích stojí jednoduchý recept na zdravý, dlouhý život plný energie. Jestliže jste však odpověděla ve dvou, nebo snad dokonce ve všech třech případech záporně, zkuste to od letošního jara začít krok za krokem měnit. A čím začít?

Mgr. Katarína Bradáč doporučuje: „Jestli si uvědomíme, že je potřeba udělat změnu, již jsme začali. Pakliže ji i chceme a můžeme provést, zůstává pouze, zda umíme. Věřím, že každý jsme expertem na svůj život a máme v sobě odpovědi, jenom si dočasně třeba neumíme klást ty správné otázky. Je to dovednost, tudíž se to dá naučit, pakliže je pro nás užitečnější být veden, můžeme o to požádat jinou osobu, která to umí. Zastávám názor, že tohle platí obecně, tedy i co se zdraví týče. Není-li nezbytné se obrátit na lékaře a náš zdravotní stav je „v normě“ a současně chceme udělat změnu, je za prvé užitečné si uvědomit, kvůli komu to děláme. Tlačí na nás někdo? Řekl nám partner, že bychom měly shodit pár kilo? Diktuje nám něco trend či prohlídková mola? Nebo je rozhodnutí pro změnu výsledkem našeho vlastního vnitřního dialogu? Doporučuji to poslední, což vede k vlastní motivaci i k nejlepším výsledkům a zejména k nejpříjemnějšímu způsobu, jak změny docílit. Pak je důležité stanovit si přijatelným, konkrétným, měřitelným a realizovatelným způsobem cíl. Cíle mají několik doporučených charakteristik, které lze vyčíst v literatuře, jejich konkrétnost a reálnost je však zejména důležitá. Taky je užitečné si říct, že je potřeba začít, jakkoli paradoxně to zní. Mnoho lidí má tendenci cíl vypilovávat, mluvit o něm, pasovat se potencionálními  překážkami, čekat na nejvhodnější okamžik a tudíž ne a ne začít. Není potřeba čekat na Nový rok, Vánoce, na narozeniny, na zítřek či začátek týdne. Začít se dá v téhle chvíli. Teď. A něčím maličkým, prvním krůčkem. Tak totiž nastoupíme cestu, kterou jsme si vytyčili. Nejen to, přináší to i dobrý pocit, že jsme v procesu, který zas může posilnit motivaci a trpělivost a ty podnítit další nápady a posilnění pro dodržení pravidel. Je-li potřeba, nebojme se požádat o pomoc někoho, komu důvěřujeme a víme, že nás podpoří. Takhle se dobře začíná.“

2. Vztahy

Mít bezva chlapa, pohodové přátele, zkrátka lidi, na které se můžete spolehnout. Kdo by tohle nechtěl? Určitě i vy. Stejně jako uspořádat si vztahy s rodiči nebo naopak s dětmi. To je to prvé bohatství, cítit kolem sebe lásku. Dostávat ji i darovat. Ale jak to udělat? Jak se poprat s kritizujícími rodiči, vzdorovitými dětmi, nevěrným partnerem a falešnými kamarády? Špatného chlapa i kamarády můžete vyměnit. A měla byste to udělat, zvlášť když teď třikrát odpovíte NE:

Podporuje vás partner či vaši přátelé v tom, co děláte?

Můžete se na něj či na ně za všech okolností spolehnout?

Má vás on i vaši přátelé rádi bezpodmínečně?

Sice to bolí, ale věřte, lepší zažít menší bolest při změně chlapa či přátel, než velké zklamání na stará kolena, kdy byste mohla konstatovat leda tak to, že jste život prožila po boku špatných lidí, ve lži a bez lásky! Rodiče ani děti samozřejmě nevyměníte, ale můžete se spolu naučit lépe vycházet. Jak na to?

Mgr. Katarína Bradáč doporučuje: „Je mnoho bolesti mezi lidmi. A mnoho bolesti ve vztazích a právě kvůli nim. Člověk někdy kroutí hlavou, do jaké situace se dostala kamarádka a proč nevidí to, co je všem jasné a proč s tím něco neudělá, když je to tak zraňující. Pokud ale jde o životy naše, tam již často neumíme být tak zdárným rádcem, protože se nás to týká bytostně a je tudíž obtížné docílit nadhled a odstup. Je to přirozené. Často sami přispíváme ke konfliktům v dobré víře tak, že partnery ve vztazích do něčeho tlačíme, protože my „víme“, co je pro ně nejlepší. Nebo po partnerech požadujeme něco, co bychom si v první řadě měli zajistit sami pro sebe, například pocit vnitřního bezpečí, spokojenosti a podobně. A něco z toho nám prostě nemůžou poskytnout, protože to neumí, nebo to nejde. Hledat bezpečí venku, pokud člověk není vnitřně srovnaný, stejně časem nebude stačit, například. Taky je velice důležité si říct, a třeba i v padesáti, jaký život chceme sami pro sebe žít, koho nebo co chceme kolem sebe mít, jak se chceme cítit a co je pro nás nejdůležitější. Nikdy není pozdě. Platí to i pro lidi, kteří jsou altruističtí a je pro ně smyslem života pomáhat jiným. I takový člověk si nezbytně musí dopřát „výživu“ pro sebe, aby pak měl síly se věnovat jiným, potřebným. Nezalévána kytka časem uschne. Je to o odpovědi na otázku: „Co chci?“ Sám za sebe. A na tuto běžně neumí odpovědět 8-9 z deseti tázaných. Jak pak vytvářet spokojené vztahy, pokud člověk není spokojen sám se sebou? Užitečné je si uvědomit i to, že nikdo neví dne a hodiny.      Pak je pozdě litovat, že jsme nestihli říct “promiň“ člověku, se kterým se věčně hádáme o „maličkostech“, maličkostech v tomhle kontextu – když najednou není živ a zdráv na tomto světě. Taky může být inspirující si představit, že je nám kupříkladu 96 let a bilancujeme na posledním loži, jakýže to život jsme žili a nemrzí nás ani tak to, co jsme udělali, ale co jsme neudělali a mohli či měli. Zejména ve vztazích a ty začínají u vztahu nás samotných k sobě.

3. Práce

Říká se, že bez práce nejsou koláče. Jenže v době hospodářské krize se práce snů těžko shání, když všichni spíše propouštějí. Přesto si pojďme zabilancovat nejprve v této oblasti. Pro začátek odpovězte na tři jednoduché otázky:

Máte práci?                                                                                      

Pokud ji nemáte: udělala jste všechno pro to, abyste ji měla?

A pokud nevíte, co by to mělo být, zkusila jste se obrátit na někoho, kdo by vám mohl pomoci?

Jestliže jste třikrát odpověděla ne, je třeba si přiznat, že nebudete úplně akční typ a cítíte se spíše jako oběť nepříznivého osudu. A to je tedy třeba rychle změnit. Protože mít práci, to je základ. Základ lidského sebevědomí, společenského bytí, finanční spokojenosti. Čím začít?

Mgr. Katarína Bradáč doporučuje: „Práce je velice důležitá životní položka. Bývá to tak i u lidí, kteří pracovat nemusí, protože je živí něco jiného nebo někdo jiný. Potřeba se realizovat, učit, růst nebo být prospěšný jiným je často silnější. Co se však stává i v pracovní oblasti je, že žijeme vizi někoho jiného, Což je jedna z nejsmutnějších věcí v životě. Rodiče si přáli, abychom vystudovali práva a pak jistě i jako právníci pracovali, když už jsme věnovali tolik času, píle, energie i prostředků studiu. O to složitější je situace tím, že nejde pouze o druh vzdělání či typ pracovní pozice, ale o vztah k lidem, jež mají na nás svá očekávání. Je nesnadné se v tom zorientovat a najít takovou cestu, které uspokojí všechny strany. Navíc se pro studium rozhodujeme v době, kdy snad většina z nás vůbec neví, co bychom chtěli dělat v dospělosti. Velice důležité je si uvědomit, koho vizi žijeme a zda nám to tak vyhovuje. Prozkoumání této otázky není snadné, ale věřím, že to tak nějak vnitřně cítíme a od toho se dá lépe odrazit. Pakliže změna není potřebná, alespoň jsme se utvrdili v životním směru, co se práce týče. Pakliže změna na místě je, přichází rovněž nelehká etapa, a to zodpovědět si otázku, co chci. Pak to jde již snáz, protože umíme jasně rozpoznat, jestli dnešní vítr je pro naše plachty vhodný nebo nikoli, celkově či pouze pro stávající etapu a podobně. A pak přicházejí další kroky a rozhodování, vše ovšem již k novému cíli, který vychází z našeho nitra. Potřebujeme-li práci změnit, nebo nyní žádnou nemáme, v obou případech pro dobrá rozhodnutí platí výše uvedené. Neumíme-li se v sobě zorientovat, požádejme o pomoc dobrého kouče, psychologa nebo moudrého člověka, který se nám nebude snažit vnutit svoji představu, co je pro nás nejlepší, ale pomůže nám najít v sobě tu naši unikátní. A pak bude snadnější naplánovat cestu k ní, krůček za krůčkem. Třeba to bude obnášet nutnost naučit se něco nového, nebo požádat partnera o finanční podporu než se rozběhne naše nové podnikání, nebo s někým spojíme síly v podnikání společném, kdo ví? “

Také pokud práci máte, ale nejste v ní právě spokojená, pokukujete po vyšším postu, váháte, jestli ji změnit nebo třeba nezačít podnikat, pojďte se zamyslet, jestli vážně neuzrál čas! Pravda, někdy si člověk nemůže vybírat a je rád, že se uživí, nicméně máte-li jen trochu odvahy, oporu v partnerovi nebo kamarádech, a k tomu dobrý plán i dostatečnou finanční rezervu, která vám dovolí trochu zariskovat a hledat práci snů, směle do toho!!!

4. Peníze

Práce a peníze spolu samozřejmě úzce souvisejí, ale co vyděláte, je třeba také umět obhospodařovat. A co si budeme namlouvat: moc vám toho z výplaty asi nezbývá, že? odborníci mluví o tom, že Čechům chybí tzv. finanční inteligence, schopnost nakládat s penězi, spořit, šetřit, investovat, připravovat se na důchod. Děláte něco z následujícího?

Mám důchodové připojištění, životní pojistku nebo stavební spoření – cokoliv kromě klasického bankovního účtu.

Měsíčně se mi daří dát stranou alespoň pár stovek.

Obejdu se bez půjček a kreditních karet.

Že jste zase odpověděla převážně NE? No, nic moc. Změňte svůj postoj k penězům, a uvidíte, že se vám od základu změní život. A kudy na to nejlépe?

Mgr. Katarína Bradáč doporučuje: „Nakládání s penězi je taky dovednost, které se dá naučit a pak je ovšem potřeba ukázněnost v jejím používání. To, jakým způsobem nakládáme se svými prostředky taky úzce souvisí s tím, dle čeho měříme svou spokojenost. Pokud naše vnitřní spokojenost závisí od toho, zda udržíme tempo s módními ikonami, zda si můžeme dovolit do práce obléct pokaždé něco velice hezkého, trendy a jiného každý den po dobu tří měsíců aniž bychom potřebovali naše svršky prát, pokud sledujeme, co nového nakoupili sousedé či přátelé a potřebujeme je dohonit a podobně, můžeme se lehce dostat do finančních potíží a být svolní k půjčkám a úvěrům i s nevýhodami, které sebou nesou. Pak je užitečné pracovat na sobě ve dvou rovinách: v rovině osobního klidu či vyrovnanosti a v rovině finanční inteligence či dovedností. To první je jedinečné, to druhé spíš univerzální. Často se však stává, že víme, co dělat máme nebo čemu se vyhnout, ale neumíme to dodržet, něco je jakoby silnější. Tehdy vidím důraz na rovině osobní. Pokud nám pouze chybí dovednost, jak nakládat s financemi, jako dobrá první pomoc je mi jeví představa, jak to asi dělaly naše babičky, se zdravým selským rozumem. Spočítat si nutné náklady, spočítat si reálné příjmy. Dá rozum, že první by mělo být nižší než to druhé. Pak je zde i prostor pro šetření. Je velice užitečné se na finance podívat z dlouhodobějšího hlediska, tedy co jsme schopni zarobit, co utratit, co ušetřit, co potřebujeme nyní, když jsme mladí, co pak, když budeme vychovávat děti, co budeme potřebovat dál, když děti odejdou žít svoje životy a podobně. Orientace ve finančním světě se může zdát nesnadná, obzvláště má-li člověk dluhy, jde však pouze o čísla, která jsou zcela jasná. Pak o disciplínu a uvědomění, že od jisté doby jsme dospělí a tudíž odpovědni za své životy včetně financí a je velice příjemné mít finanční kompetenci v rukou a držet opratě než aby to bylo opačně. Je-li to potřeba, je zde spousta lidí, kteří se optimalizaci finančních toků v našich domácnostech profesionálně zabývají a jsou schopni třeba ze začátku poradit, jak na to, být finančně spokojen. Též je dobré se zbavit strachu, který je ničivý a nahradit ho obezřetností a předvídavostí, které mohou být naopak užitečné.“

Vyšlo v časopise Perfect woman, únor 2011,  text: Jana Potužníková