Tvoje děti, moje děti, naše děti

Tvoje děti, moje děti, naše děti…
Najít po rozvodu či rozchodu znovu důvěru ve vztahy je samo o sobě složité. Když k nim nakonec přece jen najdete odvahu, musíte často řešit své děti i děti nového partnera. Jak to všechno skloubit dohromady bez zbytečných bolestí a strachů?

Už samotné seznámení dětí s novým potenciálním partnerem by mělo probíhat obezřetně. A ideálně spontánně. Nesešněrovávejte se do slavnostního oblečení, nechystejte velkolepý oběd. Daleko spíše nového potenciálního člena rodiny děti přijmou, když se začnete jakoby náhodou potkávat na dětském hřišti, procházkách, u her a podobně. Nechte nového partnera vplout do života dětí postupně a nenápadně, a teprve až jej dostatečně zaregistrují, můžete postupovat dál a odhalit, že k němu máte třeba trochu blíže, že ho máte rád/a a chcete s ním být častěji. Všechno to bude mít příjemnější výsledek než oficiální představování plné napětí, které by mezi dětmi a nově příchozím partnerem vytvořilo zbytečnou bariéru cizosti.
Bydlíme spolu…
Jestliže děti vaše nebo i vašeho nového partnera všechno zvládají na jedničku, všichni si rozumíte, můžete samozřejmě jednoho dne přistoupit k úvaze o sestěhování. Ale na kdy to načasovat a jak to dětem podat, aby se nic nepokazilo? „Moment sestěhování obvykle přichází až v čase, kdy dotčení členové obou rodin již měli příležitost se poznat a trávit spolu nějaký čas a to v různém prostředí a při různých příležitostech. Pravděpodobně již došlo i k nějakým nedorozuměním a jejich řešením, rovněž k pozitivním společným zážitkům. Jistě došlo i k diskusím, jak by takový společný život měl vypadat, k úvahám, co všechno novou konstelaci může potkat a k vymezení základních pravidel či postupů, jak se s tím vším co nejlépe vypořádat,“ vypočítává brněnská psycholožka a koučka Mgr. Katarína Bradáč (www.katarinabradac.cz) a pokračuje: „Způsob oznámení nové skutečnosti dětem se odvíjí od mnoha faktorů: věku dětí, jejich dosavadního vzájemného vztahu, spolupráce či nespolupráce původních partnerů, možností na soukromí jednotlivých členů rodiny ve smyslu vlastního pokoje například a podobně. Taky velmi záleží na fázi přijetí a vypořádání se s novou situací u jednotlivých dětí. Proto mnozí rodiče dřív, než dojde k takovému rozhodnutí, často zkusí nanečisto nový model testovat například víkendovými pobyty, společnými dovolenými, a pak vyhodnotí, obvykle s důrazem na blaho dětí a současně s ohledem na své vlastní právo mít plnohodnotný vztah a úplnou rodinu, co a jak dál podniknou.“
Další táta, nebo strejda?
Při utváření nové rodiny se toho musí nastavit opravdu spousta. Tak třeba oslovování… Jak budou děti vašeho partnera říkat vám a jak vaše děti partnerovi? Musí to být nutně nový táta, nebo stačí oslovení strejdo, teto? Nebo to bude o křestních jménech? „To je individuální. Někdy malinké děti časem přirozeně nového rodiče oslovují jako opravdového, obzvláště přišli-li o biologického rodiče definitivně. Odrostlejší děti obvykle oslovují nového partnera svého rodiče křestním jménem. Ono se to obvykle nějak vyvrbí a všichni si i v oslovování naleznou svou cestu. Stává se, že na počátku vztahu dospělých jej děti protějšku oslovují jinak, než posléze, když se opravdu stávají rodinou,“ podotýká k tomu psycholožka.
Pravomoci a povinnosti
Tím vůbec nejzásadnějším ale je vymezení rolí jednotlivých členů nové rodiny. Ujasnění si, jaké pravomoci budou mít dospělí především k dětem svého protějšku, kdo bude mít roli výchovnou, kdo spíše kamarádskou… „Pokud rodina funguje se vším všudy, je praktické, když jsou pravomoci vyjasněny a rozloženy přirozeně na ženu i na muže. Záleží také na věku dětí. Pokud má jeden z partnerů děti už v adolescenčním věku, bude role toho druhého partnera spíše kamarádská než výchovná. A všechno to dost záleží také na tom,  zda si nový rodič umí sjednat autoritu přirozeně. Pokud by o to usiloval silou, k plnohodnotnému vztahu to povede těžko. varuje Mgr. Katarína Bradáč před postupem: teď spolu bydlíme, takže budete nového strejdu/tetu prostě poslouchat. Tak to nejde. Děti si musí najít k novému partnerovi cestu, ujasnit si k němu vztah a pak ho v nějaké roli přijmout. Samozřejmě jim nemůžete podřizovat úplně všechno, ale respektovat jejich postoj? To ano.
Konflikty mezi dětmi
I když děti přijmou nové partnery svých rodičů, nemáte vyhráno. Děti jeho a její děti totiž mohou mít bohužel konflikty také mezi sebou. A co pak? Kdo by do nich měl zasahovat? „To záleží i na výchovném stylu. Někteří rodiče preferují primárně dohodu mezi dětmi, a pokud se ty domluvit neumí, zasahují až následně. Prakticky se obvykle rozlišují situace, které snesou odklad, a tudíž je posléze řeší biologický rodič, a situace takové, ve kterých je užitečné zasáhnout okamžitě, což udělá jednoduše ten dospělý, který je přítomen. Domnívám se, že i tohle je oblast, kde dochází k domluvě předem, život však umí přinést pokaždé něco, na co se připravit nedá,“ konstatuje psycholožka.
Nový přírůstek
Do nové rodiny také mohou přijít nové děti, společné děti obou rodičů, která dospělé spojí, ale děti z předchozích vztahů se jimi mohou cítit ohrožené. A právě v takových případech se často tato rodina znovu dostává do situace, kdy já hrozí problémy, ba dokonce rozpad. „Věřím však, že milující rodič, který své dítě zná, umí odhadnout, co ho na nové situaci trápí, že útoky na nové sourozence nebo projevy vzdoru jsou spíš voláním o pomoc, a dokáže zaujmout takový postoj a zvolit takové řešení, které co nejkratší cestou povede k spokojené dušičce. Třeba vysvětlením, že v srdci člověka je spousta místa a vejde se tam mnoho lidí bez toho, aby někoho vytlačili ven, a navíc jim tam společně může být ještě veseleji,“ doporučuje psycholožka Mgr. Katarína Bradáč na závěr.

TEXT: Jana Potužníková

vyšlo v časopise Báječná rodina, červenec 2012