Mužský vzor

Hledá se… mužský vzor!

Bez mužů bychom to my ženy měly v životě těžké. Nudily bychom se, neznaly lásku, nevěděly, co to znamená mít v někom oporu. Bez mužů to ovšem mají v životě těžké i naše děti. Jak moc a co všechno jim do života může dát takový (ne)správný mužský vzor?

Muži… Mluvíme o nich jako o pánech tvorstva, silnějších polovičkách. Toužíme po nich, svádíme je, pečlivě vybíráme ty, kteří by pro nás byli nejvhodnější. Kteří by se nejlépe zhostili role životního partnera a vzápětí role otce a živitele rodiny. Klademe na ně nejrůznější nároky, podrobujeme je rozličným zkouškám, testujeme jejich zdatnosti, dovednosti, vědomosti, schopnosti. Protože naprosto logicky chceme mít jednou doma toho nejlepšího! Pro sebe i své děti. Necháváme se ovlivnit pudově, podvědomě nastavenými měřítky, stejně jako logickými argumenty, abychom nakonec zvolily jednoduše srdcem. Vezmeme si toho svého jediného a pravého, založíme s ním rodinu, a pak teprve můžeme krok za krokem sledovat, jak jsme se v teoretických odhadech mužnosti svého muže mýlily. A jaký mužský vzor jsme tedy pořídily svým potomkům…

MUŽ A ŽENA

Osudová volba

Volba správného životního partnera a budoucího otce našich dětí je každopádně vůbec asi nejzásadnější volbou, kterou kdy v životě uděláme. Už proto, že se po staletí předpokládá, že to bude volba jediná, konečná. To až rozvodovost posledních desítek let ukázala, že to tak být nemusí. A psychologové k tomu dokládají často i tvrzení, že pro každou etapu svého života můžeme potřebovat jiné partnery – nějak se vyvíjíme, měníme, rosteme, a s tím můžeme pocítit i touhu po změně muže v našem životě. Nicméně… po svém boku ho chceme mít tak jako tak. Samy jsme jaksi nedokonalé, slabší. A člověk je jednoduše stvořený pro to, aby žil v páru, takže není nejmenší důvod se tomu bránit. Touha po kompletní rodině je prostě přirozená – bez ohledu na to, zda ji za svůj život vybudujeme s jediným chlapem, nebo se o to pokusíme se třemi různými. To má každý jinak.

Proměny životních rolí

V minulosti byly také zakotvené poněkud jiné role manželů a manželek, než jak je známe dnes. Jen si vzpomeňte třeba na filmy pro pamětníky. Muž, hlava rodu, byl vždy velmi autoritativní. Byl to především živitel rodiny, přísný, nedotknutelný, direktivní. Emoce a city se z jeho strany nikdy nedaly příliš očekávat. Vždyť měl tu nezastupitelnou roli, nosil domů peníze. Zatímco ženuška „jen“ obstarávala domácnost a děti. Takový byl dnes už asi nepochopitelný mužský vzor, který naplňovaly generace chlapců hezky po vzoru svých otců. I to se ale dnes změnilo. Proměnily se vlastně role obou – muže i ženy. „Se zvyšující se samostatností žen se skutečně mění mnoho věcí: zaznamenáváme například rychlejší návrat žen z mateřské dovolené do práce, otce na mateřské dovolené, pozměněná či jiná očekávání od mužů – otců nevyjímaje. Dle mého názoru je ale ze všeho nejdůležitější si uvědomit, že každá rodina je individuální. Dnes stejně jako před sto lety. Skládá se z vysoce individuálních jednotlivců, kteří tak tvoří vysoce individuální seskupení s vysoce individuálním způsobem komunikace,“ říká k tomu brněnská psycholožka a koučka Mgr. Katarína Bradáč (www.katarinabradac.cz) .

Měřítka včera a dnes

„Role muže může být každopádně definována z různých stran: obecně společností a jejími trendy, vlastním světonázorem a pojetím sebe sama, očekáváním ženy, očekáváními širší rodiny, dětí a podobně. Snad, kdybychom se zeptaly žen před 100 lety a dnes, mnoho aspektů by zůstalo a odolalo času. Stejně jako tehdy má přece pro nás dnes muž zabezpečit rodinu, chránit ji, být tak nositelem blahobytu a bezpečí, umět spoustu věcí jak vědomostně, tak prakticky, být obětavý a věrný, vtipný a pln sil, být rozhodný, na vše mít řešení (kromě okamžiků, kdy má jenom vyslechnout trápení ženy a žádná řešení nepřinášet), má milovat svou ženu a své děti a pak snad už nikoho (kromě tchyně), má mít vztah k přírodě (minimálně ke zvířatům náležícím k rodině), má být mužným vzorem pro svého syna, vést s ním dialog ,mezi námi, muži´ a symbolem prince zachránce a ochranitele pro svou dceru, svou ženu kromě lásky taky obdivovat a ctít a do smrti na rukách nosit, umět číst mezi řádky a umět mlčet, když se to hodí, taky umět pohladit a obejmout a překvapovat dárky a pozornostmi. Taky má podporovat svou ženu v jejím rozletu. A mnohé jiné. Možná před 100 lety by stačilo ono: uživit a chránit. Ale  jsem si zcela jista, že tenhle seznam by neodmítly ani ženy před 100 lety,“ vypočítává psycholožka a ještě dodává: „Co si však myslím osobně, že je velice důležité až nezbytné, tehdy nebo dnes, být sám sebou, vědět o své vizi a žít ji. Tak člověk může být snáze spokojen, rozvíjet se, být klidný,,vyrovnaný a šťastný. Uznat prostor pro sebe i jiné. Respektovat sebe a tak i druhé. Je pak méně důvodů pro spory, špatnou náladu a méně prostoru pro nedotknutelnost. A to je velice dobrý výchozí vzor, jaký můžeme ukázat i dětem.“

Novodobé kvality

S postupme doby se na mužích, ale i ženách a uspořádání rodin přece jen mnohé změnilo. I když ženy nikdy nepřestanou mít výhradní právo rodit a muži výhradní právo plodit, odehrávají se mnohé důležitosti naprosto jinak. „Ženy si mnohdy dítě pořizují bez nutnosti rodinného vztahu s mužem nebo využijí dárcovství spermatu. Pak se umí často o dítě snadněji postarat i bez spolupráce muže nebo se objevují častěji rodiny homosexuální. Otec již není nezbytně živitel a také bývá zřídkakdy nositel řemeslného rodinného know-how. Muž snad má více prostrou být pozorným a starostlivým otcem, a tak se to od něj také očekává - aby byl alespoň na večerní koupání doma. Do jisté míry na něj může být kladen menší tlak v oblasti zabezpečení. Rodina může čerpat z rodinných úspor a také, jak jsme již řekli, ženy se dříve vracejí do práce, aby rodinný rozpočet podpořily,“ konstatuje Mgr. Katarína Bradáč s tím, že některé změny jsou jistě kladné, další někdo možná uvidí jako lehce záporné. Jak nicméně dodává: „Muži přesto mají pořád příležitosti být hrdiny v očích svých synů a princi v očích svých dcer. Pouze ,draci´ můžou být jiní.“ Taková je tedy jejich role?

MUŽ A DĚTI

Otcem od početí

Ať otec nebo matka, oba mají v každém případě roli nezastupitelnou. Obě jsou důležité už od počátku, od narození dítěte. „Je to sice matčino prso, z kterého dítě saje mléko, nicméně se domnívám, že i novorozeně je  schopno rozeznat otcův hlas. A reaguje na jeho přítomnost dokonce ještě před příchodem na svět. Setkávám se s mnoha případy, kdy se ještě před narozením vrtící se dítko uklidnilo pod dotykem ruky na maminčiným bříšku – nejrychleji však, když to byla ruka tátova,“ poukazuje na zajímavé skutečnosti psycholožka. Podle ní navíc ještě před narozením hraje otec důležitou roli v životě dítěte tím, že je oporou pro maminku. Stará se o ni i její psychickou pohodu, a nepřímo tak opět o své ještě nenarozené dítě, s nímž může svůj vztah rozvíjet od prvních okamžiků po narození. Vždyť tatínek u porodu dnes není žádnou výjimkou! Co se dalšího základního vymezení rolí muže a ženy v rámci rodiny týče, říká k tomu Mgr. Katarína Bradáč: „Otec je samozřejmě přes všechny proměny nositelem maskulinity v mikrosvětě rodiny, čímž se děti, synové i dcery učí s ní zacházet, rovněž matka je nositelem feminity a vnáší tak do života dětí odlišný aspekt – ať již se konkrétní obsah těchto pojmů v čase mění, pořád se domnívám, že je pokaždé dobré, když žena umí, smí a chce být ženou a muž mužem.“

Budoucí vztahy vašich dětí

Pro dítě je totiž ideální vidět oba dva principy – mužský i ženský - vedle sebe, ve vzájemném souladu, souhře. Někdy i rozporech, aby vědělo, co to obnáší být ženou a co mužem. Co to obnáší existovat ve vztazích. Muž coby vzor pak do značné míry může svou rolí ovlivnit. Kladně i záporně. Syn se může chtít chovat přesně jako jeho táta, když vidí harmonii a fungující vztah. A nebo se může chtít stát naopak zcela jinou osobností, pokud roli otce jako manžela a vychovatele vnímá negativně. Pro dcery pak hodný, milující táta samozřejmě může nastavit měřítka pro výběr vlastního budoucího partnera, stejně jako definovat, jak by nastávající partner dcery rozhodně vypadat neměl – to když neoplývá žádnými zářnými vlastnostmi. V každém případě tu je vliv. Nezanedbatelný. „Ale jak jsem již zmínila výše, jedním z nejlepších otcovských darů je umět a chtít být sám sebou. Být vzorem v tom, co to znamená „žít svůj život“ odpovědně k jiným avšak i k sobě samému.  Souvisí s tím totiž dovednost naložit se strachem, s tlakem od jiných lidí, s očekáváním od okolí, s osobní statečností a odvahou, dovedností říci ,ne´ a necítit vinu. Pro syna či pro dceru, pro oba je to dle mého názoru jedno z nejcennějších dědictví,“ zdůrazňuje psycholožka.

Výběrové vlastnosti

Co dalšího dá otec svým dětem, je dané pak dané jeho osobností. A jednotlivými vlastnostmi. Koneckonců – i podle nich jste jej vybírala, no ne? Když chcete, aby vedle vás žil samostatný, klidný, zručný muž s lehce ekologickou ideologií v hlavě, budete vy, ale i on předávat takové věci, vlastnosti a vzory i vašim dětem. Zvolíte-li si dobrodruha s hlavou v oblacích, těžko můžete čekat, že vaše děti budou nejraději sedět doma a číst si. Daleko spíš o nich většinu dne ani nebudete vědět a celkem brzy vyletí z hnízda. A také musíte počítat s tím, že táta pro ně bude mít jiný význam než pro děti, které jej vídávají denně. Když dítě počnete s flegmatikem, může to být velká výhoda, protože se u vás doma neozve za celé roky jediný křik, kromě toho dětského. Nicméně také to může znamenat, že takový flegmatický otec nebude spoustu výchovných aspektů považovat za důležité a děti pro něj sice nebudou na okraji zájmu, nicméně bude je brát s až dráždivým klidem. A tak bychom mohli pokračovat opravdu donekonečna… Za pozornost stojí určitě i mužův vztah k jeho původní rodině, to, jak mluví o vlastních rodičích, jak vzpomíná na dětství… protože i to, jestli on sám vyšel z „dobré“ rodiny, do značné míry určí, zda novou „dobrou“ rodinu spolu s vámi založí. A v čem bude dobrá, s jakými přesvědčeními a vzory chování vyšlete děti do světa, to už záleží jen čistě na vás dvou!

DĚTI BEZ TÁTY

Zatímco v kompletní, úplné rodině je to s mužským vzorem poměrně ještě snadné, komplikovat se to začíná v okamžiku, kdy oba rodiče supluje jen máma. A táta z nějakého důvodu prostě chybí. Mohl se rozhodnout pro jinou ženu a odejít. Mohl zemřít nebo nebýt v rodině od počátku, protože se maminka rozhodla být samoživitelkou – z jakékoliv příčiny. A pak se samozřejmě nabízí mnoho otázek. Kolik mužnosti v sobě bude mít syn vyrůstající bez mužského vzoru? Jak může máma vštípit dětem mužské principy chování? Co bude chybět dceři, když nezažije vedle své mámy muže? „Tohle vše jsou velice zajímavé otázky a domnívám se, že mají mnoho různých odpovědí. Jako nejsilnějším faktorem se pro mě jeví lidská individualita a nekonečná barevná škála reakcí na zmíněné životní situace. Kluk vyrůstající bez otce může být žensky jemný a taky může být brzy vyspělý emočně a cítit se mužem  odpovědným za blaho matky či dalších členů rodiny. Odchod táty jej může připravit o část dětství, urychlit jeho dospívání, zrání a ovlivnit jej daleko do budoucnosti,“ říká psycholožka a pokračuje: „Otec, který odešel k jiné ženě, může být vnímán jako nepřítel. Mnohé záleží i na matce. Když otec zemře, rodina může být jakoby paralyzována, zejména byl-li silným nositelem morálky, konverzačních témat a podobně. Nebo se rodina ,nadechne´ a dříve se začnou projevovat silné stránky jejich členů ve snaze co nejlépe se s odchodem otce vypořádat. Co člověk to reakce, co rodina, to konstelace,“ konstatuje psycholožka Mgr. Katarína Bradáč s tím, že hledat vzorce chování je v těchto případech nesmírně komplikované a zavádějící.  

Náhradní mužský vzor

Když zkrátka otec chybí, chybí. A nic na tom nezmění ani fakt, že se  mámy i ostatní příbuzní mívají tendence hledat za něj náhradu. Jakýsi náhradní mužský vzor – aby kluci měli v kom vidět ty hrdiny a holčičky si měly v kom vysnívat své první prince. Ale lze vůbec tátu nahradit? Nebo alespoň to, co by představoval jako funkční mužský vzor? Tyhle dvě věci je potřeba v prvé řadě odlišit! „Je skutečně velký rozdíl snažit se nahradit otce a hledat mužský vzor. Najít jiný vzor nebo vzory se totiž vůbec nemusí nevyhnutně pojit s brzkým nalezením nového partnera. A přesto tyto vzory můžou velice kvalitně působit. Také se domnívám, že není nezbytné vytěsnit vzpomínku na otce a nahradit ji automaticky ,dalším tátou´, ať už v životě rodiny nefiguruje z jakéhokoliv důvodu. Jedná se o dvě úplně odlišné osoby, které můžou mít obě svou nezastupitelnou roli v životě dítěte,“ podotýká k tomu psycholožka. A otevírá tak vlastně docela široké pole působnosti. Vždyť pokud s nalezením nového mužského vzoru nemusí že čekat až do nového vztahu, může poprosit své blízké přátele, bratra, souseda… aby přinesli něco málo maskulinity do její rodiny. Ovšem pozor. I v tomto případě je nutné si uvědomit, že to budou jejich vzory, vzorce chování, myšlenky, intelekt, zvyky a způsob myšlení, ne to, co by jim dával jejich nenahraditelný táta. „Někdy se setkávám se snahou, aby tátu nahradil jeden či druhý děda. Ale ani děda dle mého názoru nikoho nenahrazuje, zůstává dědou a domnívám se, že je velice vhodné to takhle i udržet. Proč by měl být náhradou, když může být plnohodnotným originálem?“ doplňuje Mgr. Katarína Bradáč.

Nový muž v rodině

Zachovávat originalitu je pak vhodnější než vhodné také v okamžiku, kdy přece jen žena přivede nového partnera, který se stane součástí rodiny. Ale ani to neznamená, že zaujme něčí místo. Táta bude vždycky táta, ať už se s ním spojují pozitivní vzpomínky, smutek nebo vztek. Všechny tyto emoce každopádně umožňují novému partnerovi najít si v životě dětí naprosto jiné místo a předat jim opravdu něco ze sebe. Ne to, co si myslí, že by jim dal ten jejich skutečný otec. „Zvláště po jeho úmrtí také nelze očekávat, že bude zas všechno, jak to bylo a jak to známe. Nebude. Pokud přijde jiný muž, doslovně přijde ,jiný muž´, a tím se vytvoří zcela jiné vztahy a jiná komunikace. V každém případě je v okamžiku vstupu nového muže do životů všech členů rodiny užitečné být trpělivý a otevřeně mluvit o všem - přiměřeně věku a prožívaní dětí. A doporučuji raději počítat také s možností, že to prostě nevyjde a že bude potřeba hledat řešení,“  upozorňuje na závěr psycholožka.

BOX: Mužský vzor vs. příliš dominantní žena

Protože ne vždycky všechno bývá podle šablonky, a v naší společnosti a uvnitř vztahů už vůbec ne, stává se poměrně často, že v rodině není hlavou muže, ale žena. Dominantnější než její partner. A pak je otázka – do jaké míry nechá partnerovi prostor, aby fungoval jako mužský vzor? Nezašlape tuhle jeho roli při své dominanci „do země“? Stát se to samozřejmě může. A pak je potřeba zjistit, proč se žena chová tak, aby muž nebyl mužem, ale pověstnou „bačkorou“… „Samozřejmě je také otázka, zda to tak tomu muži vyhovuje, Pokud ne, má příležitost to změnit, pokud to nelze, má příležitost k tomu zaujmout postoj: buďto to vzít, jak to je, nebo si uvědomit, že to nejde a nelze s tím žít a jít svou cestou. A také žena, která nechce dát muži prostor, to dělá z nějakého důvodu a něco jí to přináší. Je užitečné prozkoumat, co to je a nelze-li toho dosáhnout i jinak, cestou, která je slučitelnější s oboustrannou úctou a respektem,“ doporučuje Mgr. Katarína Bradáč.

BOX: Příliš zaměstnaný otec = dobrý mužský vzor?

Muži jako živitelé někdy svou roli dotahují do extrému a stávají se workholiky. Svou prací žijí, pro svou práci dýchají, nic jiného pro ně takřka neexistuje. Ani rodina, i když ji založili. Sotva se doma vyspí. Že by se věnovali dětem, víceméně nehrozí. Ano, i tak může vypadat mužský vzor a otec, ale zda je to tak správně, opravdu těžko říct. „Tohle je na domluvě partnerů, jaký životní styl jim vyhovuje. Někdy se takhle tátové ukrývají za roli živitele, protože se necítí zcela jisti v roli otců. A někdy jsou do toho tlačeni, aby byl zachován vysoký životní standard. Někdy jsou tátové skutečně workoholici a neumí, i když by si to přáli, jednoduše ukončit pro daný den práci včas tak, aby jim zůstal ještě prostor pro něco jiné, než potichu nahlédnout do pokojíčku své spící ratolesti, která vyrůstá jakoby v jiné dimenzi a najednou je maturitní večírek. Co si z toho vezme dítě, je zas na něm. Možná stejný styl práce i rodičovství a možná právě extrémně opačný a snad si nalezne ten svůj,“ říká Mgr. Katarína Bradáč.

BOX: Pamatujte si!

-       role mužů se v dnešní společnosti velmi proměnily, jejich hlavní role živitele, podpory a opory jim ale zůstala (protože to pořád my ženy naštěstí chceme)

-       jsou a budou také ploditeli, otci našich dětí

-       to, jací jsou, do značné míry ovlivní, jaké budou naše děti (to ovšem neznamená, že výběr muže by měl probíhat jen s ohledem na to, jaký bude otec – kromě této role bude plnit i roli partnerskou, takže žádné sebeobětování se na oltář budoucích dětí!)

-       mužský vzor je nenahraditelný

-       ideálním mužským vzorem je samozřejmě váš partner a otec dětí v jednom

-       pokud z nějakého důvodu chybí, nesnažte se jej nahradit

-       „nové muže“ chápejte jako nové vzory, nikoliv někoho, kdo bude kohokoliv suplovat

-       nesnažte se otce nikdy zcela vymazat, nějakou roli by v životě dětí hrát měl (ať kladnou, nebo zápornou)

-       nesnažte se předávat mužské vidění světa ani vy sama, prostě k tomu nemáte biologické předpoklady

-       dejte mužům prostor, aby přinesli do života dětí to nejlepší, co mohou

TEXT: Jana Potužníková

vyšlo v časopise Maminka, červen 2012