Konec babiček v Čechách?

Konec babiček v Čechách?

Babičky bývaly vždycky trochu pohádkové stařenky – moudré a klidné. Uměly taky péct buchty a s dětmi měly takřka svatou trpělivost. Jsou takové i dnes?

Současná společnost je v mnoha směrech přelomová. Muži přijali některé ženské role a vlastnosti, ženy si zase „vzaly“ pár jejich. Dětem se krátí dětství, dříve dospívají, mění se struktura rodiny i funkce jejích jednotlivých členů. Zmíněné babičky nevyjímaje. Dřív to opravdu bývaly stařenky s vrásčitou tváří a pletením v ruce, ženy plné touhy předávat moudrosti následujícím generacím, což oceňovala především jejich vnoučata. A také se babičky babičkami vůbec dříve stávaly. Dnes, kdy se citelně posouvá věk prvorodiček, posouvá se automaticky i věk potenciálních babiček. A když k tomu přidáme zázraky medicíny, zvláště té zaměřené na péči o tělo coby prevenci proti stárnutí, máme tu najednou docela nový typ babiček.

Moderní pojetí

„Nové“ babičky jsou daleko častěji než kdy dříve aktivní ženy, pracující i studující do pozdního věku, ženy samostatné, milující cestování, ženy, které ani v důchodu nechtějí být jen babičkami a i s vráskami na tváři zažívají nové lásky, splnění svých životních snů a přání. Mají spoustu elánu, surfují po internetu a po houpání vnoučat na koleni někdy prostě netouží… Máme tedy čekat, že se jednou babičky ztratí ze života svých vnoučat úplně? „Osobně chci věřit, že tomu tak nebude. Je zřejmé, že dnes máme  ženy-babičky často v životní etapě, kdy jsou ještě aktivní pracovně nebo mají životní styl, který je dynamičtější, než je to u ,pohádkových babiček‘. Věřím však, že tak jako dnešní maminky, které jsou mnohem edukovanější v oblasti vývoje dítěte, v oblasti potřeb dítka a chtějí svému dítěti rozumět, respektovat ho a povzbuzovat v jeho jedinečnosti, tak i babičky budou chápat v důležitých souvislostech potřebu dítka být v kontaktu i se širší rodinou a několika generacemi. A že tohle budou svým vnoučatům chtít poskytnout stejně jako moudra a své zkušenosti, péči a nějaké to rozmazlování nebo jistotu a bezpečí plynoucí ze širšího rodinného kruhu. Možná to bude jen malinko jiným způsobem, než jsme byli zatím zvyklí,“ konstatuje brněnská psycholožka a koučka Mgr. Katarína Bradáč (www.katarinabradac.cz).

Venkov vs. město

Nabízí se samozřejmě i otázka, jestli se proměny babiček dotknou všech babiček. Což je vlastně nereálné – už s ohledem na lidskou individualitu. Ale dalo by se například říct, že víc těch „pohádkových“ zůstane na venkově, který je svým způsobem tradičnější, zatímco ve městech bude více přibývat babiček moderních? „To si nemyslím. Dnes již mnoho lidí z města a se zkušenostmi z pracovního prostředí korporací žije na venkově, kam se přestěhovali za klidem a lepším vzduchem. Tak se tam dostala i část generace babiček. A tak ty ,pokrokové‘  můžou být jak ve městě, tak na venkově. Dle mého názoru je to spíš osobní volba, jaký životní styl má žena, která se stala babičkou, než otázka lokality, ve které žije,“ popírá tuto domněnku psycholožka a ještě jednou zdůrazňuje, že jde o jedinečnost té které ženy spíše než o prostředí, v němž v důchodovém věku žije.

Hodné tchyně a jiné extrémy

Jestliže se ale mění babičkovská role, mohlo by se spolu s ní pozměnit i jiná role těchto žen. Role tchyně. Přece jen – klasické babičky bývaly vždycky docela hodně zapojené do výchovy, mnohdy doslova bojovaly se svými snachami, příliš se pletly tam, kam neměly… „Babička jako moudrá žena by měla chápat svou roli i to, že nevyžádaný zásah do výchovy vnoučete není zrovna moudrý krok,“ vykresluje ideál napříč všemi babičkami a tchyněmi Mgr. Katarína Bradáč, ale jedním dechem dodává, že takové samozřejmě nejsou zdaleka všechny. Některé zkrátka nedokážou překročit svůj stín, nechat výchovu zcela v rukou matky, kam patří, a pomáhat jen tehdy, když to bude ku prospěchu všech a kdy o tom budou všichni vědět. To je jeden extrém. Ten druhý nastává v okamžiku, kdy se babičky pro změnu ztrácejí z dohledu dítěte a žijí si dál hlavně svůj život. „Pokud se babička nepřidá ke snaze rodičů vytvořit dítěti rodinu, je to její svobodná volba, s níž zároveň přijímá i skutečnost, že dítě přijde o spoustu věcí: rodinné kontinuum, prožitek ze širšího rodinného kontextu, pocit rozšířeného bezpečí sounáležitosti a podobně,“ dodává psycholožka.

Nový model rodiny

Jak už jsme řekli na počátku – mění se naše společnost i struktura rodin, které se kolem nás utvářejí a které budujeme my sami. „Neustálá změna je jedna z jistot, které se dějí, a domnívám se, že to je tak správně. Pokud je změn na nás příliš, pak přirozeně selektujeme, v čem se budeme přizpůsobovat a v čem ne. Nebo se systém přehoupne do nové kvality, což patří k vývoji. Já věřím, že lidé cítí, co je hodnotné, a jsou schopni svůj vnitřní hlas následovat, ať se dějí změny jakékoliv,“ říká Mgr. Katarína Bradáč a na závěr k nové roli babiček ještě doplňuje: „Přes všechny tyto změny a nové kvality se domnívám, že v každém případě by babičkám měla zůstat jedna zásadní věc: bezpodmínečná láska. I moderní babička přece umí a dokáže dát svému vnoučeti pocítit, že je výjimečné, že k sobě patří, že ho bude milovat takové, jaké je, také si s ním může povídat a moudře ho vést. Tento unikátní rodinný vztah je a vždycky bude podle mne nenahraditelný.“

BOX: Tip na čtení

Jestliže si s tou svou babičkou nevíte rady nebo ona netuší, co potřebují, chtějí a vyhledávají vnoučata dnešní doby, pořiďte si do rodiny knížku Babička 21. století (vydal Fragment). V ní všichni najdete návod na to, jak spolu lépe existovat napříč generacemi. Babičky pochopí vaši potřebu dát dítěti netradiční jméno, vodit jej na spoustu zájmových kroužků nebo dát mu mobilní telefon, sotva opustí plenky. Vy jako rodiče zase pochopíte, jak se na svět dívají babičky a co všechno je v něm aktuálně překvapuje, co žijí samy jinak, než čekaly… Stojí za přečtení, uvidíte!

TEXT: Jana Potužníková

vyšlo v časopise Báječná rodina, červen 2012